Olivovník - symbol civilizace a míru, dar moudré bohyně Athény

Olivovníky se v průběhu historie staly významným symbolem pro různé národy a kultury - za důkaz a výraz blahobytu jej považují židé, posvátným stromem je pro muslimy, symbolem míru, plodnosti a blahobytu byl v Antice. Olivovník je spojen s bájí o vzniku Athén a pokud je olivový věnec na dveřích, znamená to, že syn odešel do světa. Pro Řeky je olivovník darem olympské bohyně Athény. Olivovník je zmíněn i v biblickém příběhu o Noemovi a potopě světa. Poražení za války prosili olivovou větvičkou o milost.
 
 

OLIVOVÉ STROMY V DĚJINÁCH

Olivovník (Olea) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Jsou to stálezelené stromy a keře, které milují teplo. Listy jsou tuhé, špičaté, šedozelené barvy, stříbrné na rubu. Olivovníky dosahují výšky 5-10 m. Květy jsou drobné čtyřčetné, krémově bílé barvy s příjemnou vůní. Olivovník si nespletete díky svému charakteristickému nízkému, velmi zvrásněnému kmeni a typicky hustě rozvětvené koruně. Olivovníky jsou rozšířeny od Afriky, jižní Evropy přes Asii až po Austrálii. Čítají přes 40 druhů. Nejznámější je olivovník evropský pro plody zvané olivy, který je pěstován v jižní Evropě. První plody se objevují někdy okolo 20. roku růstu a díky své dlouhé životnosti plodí i 150 let a více.

 

Legendární olivovníky a olej, který se získává z plodů, doprovází lidstvo po celou jeho historii. Již před 8000 lety se olivovníky pěstovaly na Středním východě. První šlechtěné rostliny se z největší pravděpodobností objevily na Krétě nebo v Sýrii. V 5. století před naším letopočtem byly už olivy rozšířené po celém Řecku a na všech ostrovech v Egejském moři, dostaly se i do Itálie, na Sicílii a na Pyrenejský poloostrov. Na italské půdě se začátek pěstování oliv datuje nejméně do 6.-7. století před Kristem. Olivový olej byl životně důležitý pro egyptskou a minojskou civilizaci, kde často sloužil i jako platidlo. O další rozšíření pěstování po celém pobřeží Středozemního moře v Africe a jižní Evropě se zasloužili Féničané.

 

 

Féničané, Řekové i Římané pěstovali olivovníky. Vysazovali je na všech dobytých územích a tím se zasloužili o jejich rozšíření téměř po celém světě. Jako první z oliv lisovali modernějším způsobem olivový olej Římané (občas jej nazývali tekuté zlato). Tento postup mu zaručoval mnohem delší trvanlivost. V mnoha případech Římané nařizovali podmaněnému obyvatelstvu platit daně právě ve formě olivového oleje. Postupem času se olivový strom, který byl darem od bohyně Athény, stal symbolem míru. Zasloužilí a ctihodní občané nebo vítězové olympijských her byli oceňování olivovými nebo vavřínovými ratolestmi, které se splétali do věnců.

 

Od počátku se olivovníky a jejich plody objevovaly v posvátných obřadech i v každodenním životě. Olivový olej se používal nejen k ochucení jídla, ale i v medicíně, v kosmetice a k masážím. Podle kvality rozlišovali starověcí Římané 5 druhů olivového oleje: "oleum ex albis ulivis" pocházející z vylisování zelených oliv, "oleum viride" z oliv sklizených v pokročilejším stupni zralosti, "oleum maturum" ze zralých oliv, "oleum caducum" z oliv spadaných na zem, "oleum cibarium" z téměř sušených oliv, které byly určeny pro krmení otroků.

 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.